Dialogy se Sokratem aneb nové rozměry pro “Vím, že nic nevím”

sokrates(inspirace, vyvrácení logického klamu, kterým si chtěl G. podpořit náboženský vzor – najít, dále verifikovat) (dále jen falešné dilema  autora DVtv?”Základem vědy je to, co neznáme, ne to, co známe”.  Základem je neustálé přehodnocování všeho, rozvést. Dát do souvislostí.  https://video.aktualne.cz/dvtv/veda-detektivni-prace-bez-dopadeni-vinika-kazdy-objev-prines/r~2b3c8fe8db4211e7988aac1f6b220ee8/

(hrubý nástin, rozšířit, verifikovat)

téma související:

Věda potřebovala vědomost, aby dokázala díky svému poznání přijít na svou nevědomost, o které dříve nevěděla a tím došla k novým poznáním o nové nevědomosti, kdy odhaluje slepé a nové cesty a dále odhaluje novou nevědomost při rozšíření obzoru, což je nové poznání. Dostáváme se k paradoxu:

K tomu, abychom toho více nevěděli, potřebujeme právě více poznání. Poznání slepých cest, nových  a poznání nové nevědomosti je paradoxně forma vědění, kterou jsme dříve nedisponovali. Dosáhli jsme tedy vyššího vědění, abychom odhalili slepé cesty a nové nevědomosti. 

Paradox spočívá v tom, že se tajemné  zmenšuje díky poznávání slepých cest a poznávání dalších nových nevědomostí, na které bychom jinak nepřišli a nevěděli o nich, které následně opět přehodnocujeme. Což je vědomost slepých cest a vědomost o nové nevědomosti, kterých bychom jinak nedosáhli. 


wiki: “Zašel jsem ke kterémusi z mužů podle zdání moudrých, abych buď tam anebo nikde usvědčil věštírnu z nepravdy a ukázal její odpovědi: „Tento muž je nade mne moudřejší, a ty jsi tvrdila, že já jsem moudřejší.“ A tu, když jsem ho prozkoumával – nepotřebuji ho totiž uvádět jménem, ale byl to jeden z politiků, u kterého se mi něco takového stalo, občané athénští, když jsem ho zkoumal a rozmlouval s ním –, nabyl jsem mínění, že se tento muž zdá moudrým, jak mnoha jiným lidem, tak obzvláště sám sobě, ale že moudrý není; a potom jsem se pokoušel mu ukazovat, že se domnívá, že je moudrý, ale že není. Tu jsem si tím znepřátelil i jeho i mnohé z přítomných; avšak odcházeje uvažoval jsem sám u sebe, že proti tomuto člověku jsem já opravdu moudřejší; bezpochyby totiž ani jeden ani druhý z nás neví nic dokonalého, ale tento se při svém nevědění domnívá, že něco ví, kdežto já ani nevím, ani se nedomnívám, že vím; podobá se tedy, že jsem nad něho moudřejší aspoň o něco málo, právě o to, že co nevím, ani se nedomnívám, že vím.”
(Obrana Sókrata, překlad F. N.)
“Euth. Nuže tedy mi odpověz: jest něco, co znáš? Soc. Ovšem, děl jsem já, a to mnoho věcí, arci malých.”
(Euthydémos, překlad F. N.)